Hrad Potštejn

V místě hradu existovalo již na počátku 1.tisíciletí před Kristem hradiště slezsko-platěnické kultury, jak v poslední době ukazují nálezy keramiky v areálu hradu. Vznik středověkého hradu souvisí s kolonizací povodí středního toku Divoké Orlice, kterou prováděli od 2. poloviny 13. století

  příslušníci rodu Drslaviců, pochátející ze západních Čech. Hrad, postavený zřejmě před rokem 1287, dostal název po původním stejnojmenném hradu v západních Čechách a za zakladatele je považován Půta z Potštejna, syn Půty z Křimic. První prokazatelná zpráva pochází však až z roku 1312.
V tomto roce byl syn zakladatele hradu Procek z Potštejna v Praze zavražděn Peregrinem Pušem. Na to reagoval Prockův syn Mikuláš zavražděním Peregrina Puše. To vyvolalo napětí mezi králem a Drslavici. Mikuláš z Potštejna se nakonec stal loupeživým rytířem. Roku 1338 se proti Mikulášovi vypravil markrabě Karel (pozdější císař Karel IV.),

 zmocnil se některých jeho majetků a Mikuláš musel slíbit poslušnost králi.Tento slib nedodržel, a proto došlo v roce 1339 k nové výpravě markraběte Karla proti Potštejnu. Během 9 týdnů byl hrad dobyt a zcela zbořen. Při obraně hradu zahynul v troskách věže i Mikuláš z Potštejna. Mikulášovy majetky byly zabrány jménem krále.
Král Jan vrátil v roce 1341 nejstaršímu synovi Mikuláše Ješkovi většinu zabavených majetků, ale místo zbořeného hradu si ponechal, zřejmě proto, aby hrad nemohl být Drslavici obnoven a využit k novému odboji proti králi. Centrem správy vrácených majetků Drslaviců se stal nově budovaný hrad Velešov. V roce 1356 odkoupil císař Karel IV.

 od Mikulášových synů zpět celé potštejnské panství i s hradem Velešovem a přistoupil k obnově hradu Potštejna jako centra nyní již královského potštejnského panství. Výstavba hradu byla ukončena zřejmě před rokem 1360.
Hrad však nezůstal dlouho královským majetkem. Před rokem 1371 jej zastavil Karel IV. opolskému knižeti Bolkovi, který zde vládl až do roku 1376. V roce 1396 dává král Vaclav IV. hrad do zástavy Jindřichovi Lacembokovi z Chlumu a v roce 1398 Prokopovi, markraběti moravskému. V roce 1399 je hrad neúspěšně obléhán vojsky panské jednoty. Na počátku 15. století měl hrad v zástavě opět Jindřich Lacembok. V roce 1410 postoupil král Vaclav IV. hrad Potštejn své manželce Žofii. Po její smrti v roce 1425 převzal hrad král Zikmund, který ho dal do zástavy Půtovi nejmladšímu z Častolovic. Po jeho smrti v roce 1435 přešel na jeho matku Annu Osvětimskou, která postoupila své zástavní právo k hradu Hynkovi Krušinovi z Lichtemburka. Jeho syn Vilém Krušina z Lichtemburka v roce 1454 postoupil svá práva k hradu Jiřímu z Poděbrad, majiteli sousedního panství litického. Tím význam Potštejna značně poklesl, neboť hlavním centrem východočeských majetků Jiřího byly Litice. Po smrti Jiřího se dostal Potštejn do rukou jeho syna Bočka z Kunštátu a dále do rukou Jindřicha, knížete Minsterberského.
V roce 1495 získal potštejnské panství (hrad Potštejn, 2 městečka a 12 vsí) Vilém z Pernštejna.
Ten si zvolil hrad za centrum svých majetků v Poorlicku a rozhodl se ho změnit v reprezentační sídlo. Stavební úpravy, probíhající hlavně na přelomu 15. a 16. století, se týkaly jednak podstatného zesílení opevnění, jednak rozsáhlé přestavby horního hradu. Za Vilémova syna Vojtěcha z Pernštejna se potštejnské panství rozrostlo o statky okolní drobné šlechty. Po Vojtěchově smrti převzal roku 1534 panství jeho bratr Jan zvaný "Bohatý". Další z pernštejnských majitelů Jaroslav, kterému patřil Potštejn od roku 1548, byl špatným hospodářem. Zadlužil se a začal svá panství rozprodávat.
Novým majitelem Potštejna se v roce 1556 svává Arnošt, falckrabě rýnský. Ten však již za dva roky prodává potštejnské panství (hrad, dvůr, městečko Potštejn, dále 1 městečko a 19 vesnic) Václavovi Hrzánovi z Harasova. Po Václavově smrti v roce 1570 převzal panství jeho syn Adam Felix Hrzán, jenž přistoupil k částečné renesanční obnově horního hradu. Renesanční úpravy pokračovaly i za Adama staršího Hrzána z Harasova, který byl poručníkem Anny Kateřiny Hrzánové. Když se roku 1603 ujala správy panství Anna Kateřina, nevhodným hospodářstvím panství zadlužila. Jejím hlavním sídlem se stal tak zvaný Dvoreček v Kostelci nad Orlicí a na potštejnském hradě byla umístěna již jen správa panství. Vzhledem k finančním těžkostem zřejmě ani nedocházelo k údržbě hradu. Nakonec musela v roce 1629 zcela zadlužené potštejnské panství (hrad, dvůr,městečka Potštejn a Kostelec a 18 vesnic) prodat.
Kupcem se stal císařský generál Kašpar z Grambu, pocházející ze španělského Nizozemí. Ten již vlastnil sousední statek Vamberský. V této době byl hrad ještě v celkově dobrém stavu. Po Kašparově smrti v roce 1633 zdědila panství jeho dcera Františka Magdaléna, jež se v roce 1647 provdala za Václava Zárubu z Hustířan. Sídlem majitelů panství se stal kostelecký starý zámek. Hrad Potštejn přestal být obýván a začal rychle pustnout. Potštejn patřil Zárubům až do roku 1746, kdy dcera posledního mužského potomka rodu Zárubů Alžběta odprodala panství (pustý hrad, dvůr, městečko Potštejn a 6 vesnic) Janu Ludvíkovi Harbuval-Chamaré.
Rod Harbuval-Chamaré pocházel z Francie a Jan Ludvík vlastnil majetky ve Slezsku. Po odtržení tohoto území od českého státu opustil Jan Ludvík Slezsko a přesunul se do Čech. Do Potštejna, jako do jednoho z prvních míst v Čechách, přinesl novou formu podnikání – textilní manufakturu. Jeho manželka Anna Barbora nechala v letech 1750-1752 ve zřícenínách hradu vybudovat kapli sv. Jana Nepomuckého. Ta byla umístěna do východní části bývalého hradního paláce. V roce 1762 vyhořela, ale byla ještě opravena, počátkem 19. století však zchátrala úplně. V roce 1754 nechala Anna Barbora zbudovat křížovou cestu z městečka na hrad. Jednalo se o řadu prostých kapliček, jejíž ústředním místem byla Kalvárie u bývalé druhé hradní brány. Poslední stavební úpravou v prostoru hradu bylo vybudování kaple Svatých schodů ve svahu mezi dolním nádvořím a parkánem horního hradu v letech 1762-1766. Návrh na stavbu kaple vypracoval údajně syn Jana Ludvíka a Anny Barbory Jan Antonín Harbuval-Chamaré. Obě kaple byly zrušeny v roce 1791.
V roce 1767 převzal panství Jan Antonín Harbuval-Chamaré, posedlý hledáním pokladu v prostorách hradu. Impulzem k pátrání po pokladu bylo chybné přeložení nápisu na kameni ve zdi bývalého hradního paláce. Hrad nechal doslova rozrýt a provrtat množstvím štol, čímž způsobil téměř úplné zničení horního hradu a věže 5. brány. Tyto výkopy prováděl až do roku 1785 a jediným výsledkem bylo nalezení několika starožitností (klíč, podkovy, ostruhy). Tato jeho činnost se stala námětem známe povídky Aloise Jiráska „Poklad“.
Po Janu Antonínovi spravoval panství od roku 1808 jeho stejnojmenný syn. Ten nechal v roce 1831 obnovit a opravit kapli Svatých schodů a nově ji zasvětit sv. Janu Nepomuckému.
Dalšími majiteli potštejnského panství byli Dobřenští z Dobřenic. František Jindřich Antonín pronajal v roce 1938 zříceninu hradu Klubu českých turistů, který zde prováděl rozsáhlejší zabezpečovací práce. Ty ukončil nacistický zákaz v roce 1941.
V roce 1945 byl hrad s celým potštejnským velkostatkem zkonfiskován a přešel do majetku státních lesů. Dále pokračovaly zabezpečovací práce. V roce 1976 došlo k zastřešení 4. brány a v polovině 80.let byla zabezpečena přední část 5. brány a došlo k menším dozdívkám a konzervačním pracem i na dalších místech. V této době byl hrad pro veřejnost uzavřen.
Hrad byl znovu zpřístupněn v roce 1993. Došlo k úpravám interiéru 4. brány a jejího okolí. Rovněž byla opravena a znovuvysvěcena kaple sv. Jana Nepomuckého (dříve kaple Svatých schodů). Do majetku obce se hrad dostal až v roce 1998. Nadále dochází ke konzervačním úpravám v areálu hradu, částečně byla zrekonstruována hradba od 4. brány na východ včetně dvou obranných bašt. V roce 2003 byla dokončena rekonstrukce křížové cesty a započala oprava bývalé kaple sv. Jana Nepomuckého na horním hradě, která by měla být v budoucnu završena zastřešením kaple.




Literatura: Durdík, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, 2000
Musil – Svoboda, Hrady, zámky a tvrze okresu Rychnov nad Kněžnou, 1998